Nikon Wedding Photography Summit 2024

Nikon Wedding Photography Summit a moje první pocity po jednom dni s Nikonem Z f

Někdy začátkem prosince mě zaskočil telefonát s Michalem Cimlem z marketingového oddělení Nikonu. Zeptal se mě, zda bych neměla zájem připojit se k fotografům na lednové akci pořádané Nikonem a vyzkoušet si tak to nejlepší, co teď tahle legendární značka nabízí.

Již několik let jsem sice spokojeně u značky Sony, ale fotit jsem začínala právě na Nikon, zhruba 10 let zpátky. A tak jsem na nabídku kývla s tím, že se určitě chci na novou techniku podívat. Taková možnost nepřichází jen tak. A když mi přišla oficiální pozvánka s programem, byla jsem unešená. Jedu na Lanzarote!

Leden je tady a cesta za rohem. Zatím stále nevím moc informací, jen to, že odlétám ve čtvrtek v 7 hodin ráno z Prahy s mezipřistáním v Zurichu a na Lanzarote přilétám ve 13:00 místního času (u nás 14:00). Moc dlouho se nezdržím, hned další den ráno odlétám zpět domů, tentokrát s mezipřistáním v Madridu.

Naštěstí mě dva dny před odletem kontaktovala Anička Klečková s tím, že se na Lanzarote potkáme. Paráda! A tak jsem se dozvěděla o tom, že ze všech asi +- 80 fotografů z celé Evropy bude na Lanzarote 6 fotografů z Česka. A já jsem jedna z nich.

S Aničkou jsme v našem termínu byly poslední, den před námi se na Lanzarote sešli kluci Vojta Hurych, Vláďa Šurmaj, Honza Dikovský a Lukáš “Kenji” Vrábel.

Po příletu na Lanzarote nás na letišti s dalšími fotografy nabral řidič a zamířili jsme rovnou na ubytování, a zároveň hlavní lokaci celé akce - La Isla y el Mar. Nebudu lhát, naše pětihvězdičkové ubytování mě rozhodně zaskočilo a “uplatilo” tak na rok básnění dopředu. Každý fotograf měl pro sebe dvoupokojový apartmán s krásnou terasou a přístupem k bazénům. Nemít tak málo času, určitě si člověk takový pobyt dokáže užít opravdu na maximum.

Všechno ten den probíhalo opravdu rychle, bez větších přestávek nebo prázdných míst. 15 minut na převlečení a zabydlení a už na nás čekal španělský bufet.

Po společném obědě jsme byli vyzváni k výběru fototechniky. Objektivy a těla foťáků nám byly k dispozici po celý den. Během focení byl po ruce vždy nějaký zástupce z řad Nikonu, který měl na starosti velký kufr s mnoha různými objektivy k zapůjčení. Jako první (a zůstala jsem u něj až do večera) jsem sáhla po Nikonu Z f, jehož vzhled je inspirován legendárním analogovým fotoaparátem Nikon FM2. Pro začátek mi taky postačil objektiv NIKON Z 40 mm f/2 Special Edition a v záloze NIKON Z 85 mm f/1,8 S (s tím jsme si ale nesedli, jsem zvyklá spíš na “širší” záběry a pohledy).

S novým foťákem na krku jsme vyrazili na první foto lokaci a oficiální část programu. Přesunuli jsme se do krásné VillaMare Lanzarote, kde nás čekalo focení příprav nevěsty, ženicha a prvních párových fotografií. Lokace byla pomyslně rozdělena do 4 “úrovní”. Začínalo se v interiéru, kde se fotila naše nádherná Loan v pokoji s dřevěným nábytkem a přirozeným světlem z velkých oken.

Právě na této lokaci jsem si připadala jako nějaký amatér, kterého rovnou hodili do vody a plav. Měla jsem v ruce cizí foťák s naprosto jiným ovládáním, než jsem zvyklá. Svou Sony dokážu ovládat naprosto automaticky, bez přemýšlení. Je jako má prodloužená ruka a jsem při práci s ní sebevědomá a rychlá. V tomto případě jsem ale stála v místnosti plné anglicky mluvících lidí, s připravenou modelkou a foťákem, který je sice na pohled nádherný, ale vůbec mu nerozumím. Necítila jsem se ve své kůži a nemohla se soustředit na scénu jako takovou, dokud se mě neujal další člen Nikon týmu, který mi s nastavením foťáku pomohl a rychle mi vysvětlil, kde najdu funkce, na které jsem zvyklá. Kontinuální ostření, ostření na obličej, samozřejmě hlavně focení do RAWu. Seznámila jsem se navíc i se skvělou funkcí jménem “3D tracking”, kterou má Z f k dispozici. Funkce chytře detekuje objekty, na které chcete “ostřit”. Snad hlavně díky ní jsem mezi 600 snímky našla možná jen jeden špatně zaostřený. Opravdu šikovná věc.

Nikon Z f je pro mě postaven tak, že donutí zpomalit - rozhodně ne ostřením, to je bleskové, ale ovládáním, které znám právě z analogových fotoaparátů. Podobně na mě působí také fotoaparáty značky Fujifilm. Iso, rychlost závěrky a další důležité funkce mají své vlastní místo rovnou na těle foťáku. Právě to zpomalení si ale užívám. Musím se v ten moment zastavit a opravdu přemýšlet nad fotkou a nastavením, které chci pro ni zvolit. Určitě se tím ale nenechte zmást. Z f je pěkně silná a rychlá bestie s technologiemi, které najdete v mnohem větších tělech jako je Nikon Z8 a Z9. A když jsem u toho kompaktního těla, určitě doporučuji pořídit Grip od značky Smallrig, který je navržen právě pro Z f a je díky němu mnohem lépe uchopitelný.

Na třetí a čtvrtou část focení na VillaMare jsme se přesunuli k bazénu a do zahrad, kde jsme měli možnost pracovat se stíny, ostrým sluníčkem a různými skrytými místy na naší lokaci. Kromě dříve zmíněného objektivu NIKON Z 40 mm f/2 Special Edition jsem konečně vyzkoušela i další skla, která jsme měli k dispozici. S foťákem jsem se už cítila sebevědomější a po necelých 30 minutách focení jsem měla jasno, že mi zůstane až do večera a měnit budu opravdu jen objektivy. Zajímavým kouskem byl rozhodně NIKON Z 85 mm f/1,2 S. Objektiv se špičkovou světelností a přesným otřením, který dokázal objekt nádherně vytáhnout z pozadí. Musím ale říct, že těch 1160 gramů se rozhodně pronese.

Jako další objektiv (a asi ten nejšílenější, který jsem na tak malé tělo foťáku mohla dát) jsem zvolila NIKON Z 70-200 mm f/2,8 VR S, se kterým jsem na moment pocítila tu moc, kterou musí cítit ti strýčkové se zrcadlovkou na svatbách, kteří se rádi chodí poměřovat s mou maličkou 35kou (35mm f1.4) a ve volném čase fotí ptactvo. Taky jsem si připadala jako sniper, který pečlivě zaměřuje svůj “objekt” ze vzdálenosti několika desítek metrů. A ačkoliv se jedná o objektiv, který by do mé výbavy vůbec nezapadl, neskutečně jsem si focení s ním užila. Hlavně to, jak mě dokázal skvěle vtáhnout do focené scény, přestože jsem stála opravdu daleko, v davu dalších fotografů.

Ať jsem ale zkoušela cokoliv, vždycky mě to dotáhlo zpátky ke 40. Miluji tyhle širokoúhlé scény, kde můžu ukázat víc z místa a scény jako takové. Ale na druhém místě pomyslného žebříčku bude určitě ta světelná 85ka, která musí být skvělá na focení detailnějších a intimnějších záběrů, které v sobě ponesou více emocí.

Z VillaMare jsme se přesunuli zpět na náš hotel. Po krátké svačince a “osvěžení” na pokojích nás čekala druhá část programu - párové focení za zapadajícího sluníčka. Pro tohle focení jsme využívali část hotelu, která byla celá prosklená. Dopadající sluníčko se odráželo od zrcadel a vrhalo nádherné světelné efekty na protější kamennou stěnu. Tady jsem opět sáhla po 40mm objektivu a tentokrát po nějakém tom zoomu. Konkrétně po NIKON Z 24-70 mm f/2,8 S, který je ohniskem podobný mému oblíbenému Tamron 28-75 mm f2.8.

A jaké to vlastně je? Fotit po boku tolika talentovaných lidí? Neskutečně inspirující. Sledovala jsem své kolegy při práci, zkoumala pohledy, které si na fotku vybírají a snažila se zároveň hledat úhly, které ještě nebyly využity. Mimo pozvané fotografy jsme mohli komunikovat také s oficiálními ambassadory Nikon Europe, kteří nám byli kdykoliv po ruce aby nás nasměrovali.

Přestože nás bylo ten den asi 15, každý měl možnost si pár na malou chvíli “ukrást” jen pro sebe a dirigovat scénu přesně podle svých představ. A jaký je rozdíl mezi focením klientů a zkušených modelů? Obojí má své pro a proti. Na běžném focení vím, že z fotek půjdou cítit převážně emoce. Focení stojí více na mně a na tom, jak s vámi pracuji. Jakým směrem vás navedu a jakou spolu navodíme atmosféru. Hledáme k sobě cestu a právě zde kolikrát zjistíme, že to určitě nebude naše poslední focení. Začátky jsou náročnější, ale s každou další fotkou se výsledky zlepšují a zlepšují. Na focení se zkušenými modely a modelkami moc skutečných emocí čekat nejde (pokud nejsou skutečný pár), můžu se ale spolehnout, že modelové znají své úhly a ví, co funguje a vypadá dobře. Nemusíme společně odbourávat tu počáteční nervozitu.

Před závěrečnou části programu (večerní párty) jsme s Aničkou vyrazily na průzkum města. Nikon jsem vzala s sebou, ať si ho otestuji v takovém tom “výletním režimu” a vcítím se do toho, že bych s ním mohla fungovat za běžného denního provozu. Vyrazily jsme na pivko a lehčí večeři, probrat v klidu naše prvotní dojmy z celé akce. Anička jako svou weapon of choice na akci zvolila větší a profesionálnější Nikon Z8. Mimo tuhle akci pracuje se značkou Canon.

Na naší večerní pochůzce jsem vyzkoušela Z f za horších světelných podmínek. Byla jsem velmi mile překvapená, když jsem na foťáku nemusela zvýšit ISO nad 800, přitom už byla venku opravdu tma a u tak malého foťáku bych za těchto podmínek čekala úplně jiné hodnoty.

Party time! Dorazily jsme zpět na hotel, kde už byla párty v plném proudu. DJ, světla, kouřové efekty a náš pár ve víru tance. K dispozici jsme dostaly externí blesky. Zkoušela jsem fotit jak s bleskem, tak bez. Na fotkách bez jsem byla opět mile překvapena low-light výkonem Z fka. Poslední objektiv, který jsem na Summitu odzkoušela byl lehký NIKON Z 35 mm f/1,8 S. Dobrá světelnost, krásné barevné podání a snad úplně minimální vinětace. V kombinaci s večerními snímky to byla opravdu paráda.

Poslední části programu jsem věnovala nejméně času, ale přesto jsem si nějaké ty úlovky odnesla. Prohodily jsme pár slov s dalšími účastníky, zhodnotili opravdu vydařenou akci a užili si poslední občerstvení a drinky...A už jen rychle na pokoj, přetáhnout fotky z SD karty do počítače a odevzdat miláčka zpátky majitelům.

Ráno v 5 hodin už nás čekal transport zpátky na letiště. Bylo to opravdu krátké, ale o to víc intenzivní. V letadle domů jsem začala pracovat na prvních fotografiích a jako první věc jsem si všimla, s jakou lehkostí se mi rawy z Nikonu barevně upravují. Moje presety na ně padly stejně tak dobře, jako na fotky z mé Sony Alpha A7iv. To se mi u jiných značek ještě nestalo. Kromě snadné editace mě dodatečně uchvátila ostrost snímků a přesnost AF.

Nikon Z f mi do hlavy nasadil pořádného brouka a začíná se mi po něm stýskat. Nechci znít jako člověk, který se nechal uplatit tím pětihvězdičkovým komfortem (jen maličko!), ale jsem fotograf, který potřebuje foťák na práci a druhý na radost. Sony A7iv je stroj, na který se můžu vždycky spolehnout. Je to pracant, od kterého vím, co čekat a nad kterým nemusím nijak přemýšlet. Nikon Z f je ale láska. Je to foťák, který vám v ruce prostě dělá radost. Zdobil mě jako nějaké nové tetování, na které jsem byla hrdá. Takový kus techniky ve vás prostě vzbudí zase nějakou tu kreativitu a to miluji. Stejně tak akce, jako je tato. Domů se vracíte plní energie a chuti tvořit nové věci, objevovat nová místa. Španělské sluníčko, děkuji! A Nikon CZ/SK zastoupení patří ještě větší dík!